Zatímco dříve byla pravděpodobnost záplavy osmiletá, s novými hrázemi se snížila až na možnost jedné záplavy v průběhu 4 000 (!) let.
O tom, že jsou Holanďani na své novodobé hráze dostatečne hrdi vypovídá i fakt, že se na ně vztahuje dvousetletá záruka.
Na „hráze“ jsem se vydal v sobotu. A samozrejmě ne sám. Přes internet jsem se seznámil s jedním Čechem, který dočasně pobývá také v Eindhovenu (Sašou) a domluvili jsme se, že vyrazíme společně. Saša má k dispozici služební auto, takže problém dopravy jsme neřešili.
Sobota ráno. Den jako vymalovaný. Modré nebe, bezvětří, sluničko … bohužel jsem neporozuměl holandským informacím s daty o okluzní frontě, rosném bodu a tlaku na hladinu moře přepočteném v hektopaskalech, ale i tak jsme spolu s klasikem mohli říct: „lepší počasí jsme si nemohli přát“.
Vyjeli jsme ráno po deváté a vydali jsme se po trase Breda – Tilburg – Bergen op Zoom – Middleburg směrem na Neeltje Jans, bývalý pracovní ostrov, který teď slouží k expozici.
Součástí prohlídky celého areálu je expozice spojená s výstavbou hrází (podloží je zpevněné speciální „matrací“), 3D film (viděl jsem prostorovou animaci vody – jedna velká koule O a dvě malé kuličky H), tuleňárium (nevím, jak to jinak napsat, tuleni patří k normálním obyvatelům této části moře, kde jsme si za velkého zájmu diváků prohlédli jejich krmení), simulátor hurikánu (myslel jsem si, že to bude horší, při 130 km/h jsem se pustil a nebyl problém to ustát – jen mi vlály vlasy ;), výstava spojená s velrybami (viděl jsem např. velrybí embryo a kostru), a samozřejmě návštěva vnitřku hráze (tam ale nebylo k vidění skoro nic, pokud za nic nepovažujete masivní betonový tunel).
Se Sašou jsme pečlivě obešli veškeré atrakce, abysme si nemohli v budoucnu vyčítat že jsme něco propásli. Celkově nám návštěva zabrala o trochu více minut než jsme čekali.
Poté už nic nebránilo vydat se na zpáteční cestu, ale i tu jsme se rozhodili podniknout v trochu jiném duchu. Takže jsme se nejdříve stavili u moře, abych zjistil, že v tomhle se může koupat jedině blázen a nebo dítě, co mělo zlomenou ruku a přes sádru přetáhnutou igelitovou tašku (nevím, jestli to byla náhoda, ale tento „přírodní úkaz“ jsem tam viděl hned dvakrát – asi se sourozenci prali).
Po prohlídce moře a celkem slušně zaplněné pláže, jsme se vydali do Middleburgu, kde jsme si prohlídli starobylé centrum, potkali jsme předvolební agitku mladých socialistů (nasadil jsem svůj pohled číslo sedm a slečna se ani neodvážila nabídnout mi volební letáček) a poprvé jsme ochutnali holandskou rybí specialitu – herink.
V centru Middleburgu probíhal pravděpodobně nějaký hudební jazzový festival (a nebo to byla skrytě schovaná volební kampaň), protože jsme potkali minimálně tři čtyři skupinky hudebníků, kteří hráli jen tak pro potěšení na ulici. Celkově bylo toto místo plné pohody.
Opustili jsme Middleburg a abysme nejeli dvakrát stejnou cestou, vydali jsme se zpátky severnější cestou, přes ostrovy a na ranní trasu jsme se napojili opět až za Bredou, odkud jsme dojeli do „domovského“ Eindhovenu, kde se právě shlukovaly šiky holandských fotbalových fanoušků na přátelský mezistátní zápas Nizozemí – Belgie.
A protože se nám ještě nechtělo jít spát, tak jsme si tento zápas vychutnali na velké obrazovce v irské hospodě. 
Text a foto: Urbi
http://urbi.borec.cz
Praktické informace o Neeltje Jans naleznete na jejich webstránce.